Aragův deník I.

Pokud nemáte náladu číst nějaké předmluvy, přeskočte až k prvnímu tučnému písmu na které narazíte (pokud se mi nějak s wordpressem podaří domluvit).
Pro ostatní tady mám předmluvu a pár vysvětlení jako proč to sem cpu když na mém blogu první díl vyšel už téměř před půl rokem.
Takže proč to sem cpu? Po dlouhé době jsem opět projížděl web majncraftu a narazil jsem na nějaký psaný deník. Podivil jsem se co tady dělá, když pod záložkou „média“ jsou přímo RSS odkazy na některé stránky. Došlo mi to až když jsem se tam podíval. RSS už zase nejde. A proto mi přišlo, že bych svůj deník taky mohl přidat. Jen tak pro porovnání.
Proč jsem neudělal video? Nemám na to hlas a můj mikrofon má pár menších much. Navíc mi nápady plynou z hlavy lépe při psaní než při děláná videí (možná bych si mohl připravit scénář pro nějaký let’s play a namluvit ho až po natočení epizody jako to dělá třeba Ross Scott u videí Freeman’s mind).

A teď pár otázek (odpovězte po dočtení)
Na blogu mám už čtyři díly. Chcete abych přidal i ostatní nebo to je jen ztráta času?
Mám omezit použití obrázků? Mám je sem vůbec dávat?

Poznámka:
Normální text znamená popis skutečností ve hře a konání postavy.
Tučné písmo značí myšlenky postavy.
Obyčejná kurzíva v uvozovkách“ značí to, co postava říká nahlas.

Den I. (Příchod)

Eh, příšerně mně bolí hlava. Nevím co se nepovedlo, ale něco určitě. Tak teď jsem tady na- …Moment, kde to vlastně jsem?
Rozhlédnu se kolem sebe. Kousek přede mnou stojí malý kopeček, který mi blokuje výhled. Kdo sem ten kopec tak blbě mohl postavit? Autor byl zřejmě architekt.
Znechuceně pohlédnu na sotva pět metrů vysoký kopec. Vypadá nějak divně, ale nevím co přesně mi na něm vadí.
Dil1-1
Není to kdoví jak originální, ale jsem si téměř jistý, že nejlepší nápad bude se porozhlédnout po okolí. A taky to udělám. Začnu poskakovat po strmém svahu kopce jako gumová kulička. V tom mi dojde co se mi na tom kopci prve nelíbilo. Je nějak podivně hranatý. Všechno tady je nějak podivně hranaté. Dokonce i já sám jsem podivně hranatý.
No, budu se tím zabývat později. Teď hlavně musím zjistit kde jsem. Zatím vím jen kde nejsem – Nejsem u sebe doma na pohovce a nechlastám pivo!
Konečně se mi podaří vyskákat až nahoru a můžu se rozhlédnout.
Dil1-2
Vypadá to, že jsem na pobřeží, ale nějaká podivná mlha mi blokuje výhled. Voda, voda, voda. A spousta trávy a písku. Otočím se. A ovce. Je to horší než jsem si myslel. Dokonce i stromy jsou hranaté. A taky ovce. Možná jsem se zbláznil a tohle je jen moje představa. No co, i kdyby, můžu si užít volnosti alespoň ve svých snech. Seskočím z kopce.
„Ouch“
Au, au, au. Moje noha. Určitě jsem si zlomil slezinu, vyvrtnul žebro, natrhl stehenní kost nebo tak něco. Kdo by to byl řekl, že pád z pěti metrů může udělat něco takového? Kouknu se na nebe vypadá to, že je poledne. Hm, dokonce i slunce je hranaté. Proč mě to už nepřekvapuje? Otočím se a trochu zarýpu do hlíny. Tak tvrdě zase nevypadá. Najednou kus hlíny zmizí. Co to- blok se mi objeví v ruce.
„Uaaa!“ Odhodím kus hlíny. Tak tohle je opravdu zajímavé. Tenhle svět prostě není normální! Hranaté ovce ještě zvládnu, hranaté stromy taky, ale tohle?! přiblížím se blíž ke vznášejícímu se bloku hlíny. Platí tady vůbec fyzikální zákony? Když stojím asi metr od hlíny, hlína vyskočí do vzduchu a skočí mi do ruky.
„Uaaa!“ Znovu odhodím kus hlíny. Hlína spadne do moře s hlasitým šplouchnutím. Rychle oddechuju, docela jsem se lekl i když jsem věděl co čekat. Pomalu se přibližuju.
Dil1-3
Možná se mi to bude hodit. Hlína mi znova vletí do ruky. Už mne to neděsí tak jako předtím, ale nepříjemný pocit přetrvává. Tak a teď trochu dřeva. Ať se propadnu jestli se mi nebude hodit. Chvíli čekám jestli se nepropadnu. Ne? Nic? Dobrá, beru to jako že ano. vydám se k prvnímu stromu na který mi padne pohled. Oproti ostatním je podivně bílý. Asi bříza.
Dil1-4
Začnu šťouchat do dřeva. Pomalu se v něm začínají dělat prasklinky. Tohle je OPRAVDU divné! kopu dokud dřevo nezmizí. Hm, to by mně opravdu zajímalo kam půjde tohle když ruce už mám plné. Podivné zalehtání v kapse. No jasně. Jako v počítačových hrách. Kapsy šité tak, že se do nich vejde i tank. Zakroutím hlavou a pokračuju v rýpání do stromu. To, že strom visí ve vzduchu bez jakékoli opory mi už je jedno. Dnes jsem viděl daleko divnější věci. Vytáhnu z kapsy dřevo. Vypadá to, že jsem ho z kapes vybral všechno. Nepozastavuju se nad tím. Už ne. Divná kůra. Začnu ji sundávat. Najednou se dřevo rozskočí na čtyři stejně velké čtverce, které připomínají prkna. A je to divnější a divnější. Nic tady nedává smysl! Když nakopnu ovci, dá mi vlnu? Do teď bych o tom pochyboval, ale v téhle chvíli si nejsem moc jistý. Možná bych to mohl vyzkoušet. Otočím se. Žádnou ovci momentálně nevidím. No to je jedno, třeba si vzpomenu později. Teď potřebuju přístřešek. Oloupám kůru ze zbytku dřeva Moc toho není, ale zatím by mi to stačit mohlo. Začnu skládat bloky na zem, abych je mohl zpočítat. Když dám dva nad sebe, okamžitě se změní v tyče.
„Co to-?!“ vykřiknu překvapeně. No, alespoň vím jak se dostat k tyčím. Začnu skládat dřevo vedle sebe do dvou řad. Když začnu skládat druhou řadu, dřevo se změní na něco velmi podobného skříni. Fajn, už se toho ani nedotknu. Nepřirozený, divný a zmatený svět ve kterém se dějou nepřirozené, divné a zmatené věci. Konečně alespoň vím, že kombinováním věcí vznikne věc kterou vůbec nepotřebuju. Možná se to někdy naučím využít. No, tak k čemu je třeba tohle? prozkoumám skříň. Vypadá to, že má na sobě místo pro devět předmětů, tři v každém sloupci a každé řadě. Plus návod jak vyrobit nějaké základní věci. Sice nevím k čemu mi tady bude vydlabaná dýně, ale třeba nějaké využití najdu. Podívám se na nebe. Někam zmizelo slunce. I když jsem čekal všechno, tohle ne. Možná bude někde za kopcem, ale to znamená, že bych si měl pohnout než bude noc. Nechce se mi spát venku a kdo ví, co se zrovna tady může v noci dít. Ještě párkrát zašťouchám do dřeva. Nejsem si jistý jestli je ho dost. Po pár kopnutích se začne stmívat. No tak to potěš! zamračím se a snažím se šťouchat rychleji. Nejde to. Bude to muset stačit. Otočím se. Připadá mi, že dneska se otáčím nějak často. Ani tak krátký den mi nepřijde zrovna v pořádku. Poodejdu kousek od stromů a začnu se stavbou domu. Pokládání bloků je až směšně jednoduché a jako jediné dává alespoň částečně smysl. Celou dobu se kolem mně motá prase.
„Pokud se mi budeš plést pod nohy tak kamarádi určitě nebudeme!“ zamračím se na něj. Prase mne ignoruje. Když se ještě chvíli motá kolem, nakopnu ho v naději, že z něj vyletí alespoň kousek slaniny. Když se tak nestane, jsem docela zklamán.
Stavbu dokončím až za tmy. Ani se mi nechce spát. Pěkný dům..Teda chatka..Eh, přístřešek. Moment, vždyť to ani nemá střechu! zhrozím se. Doufám jen, že nebude pršet.
Dil1-5
Dil1-6

PS: Poslední dva obrázky byly foceny v noci a následně jsem je prohnal photofiltrem a zesvětlil je, aby na nich vůbec něco bylo vidět, proto se omlouvám, že jsou trochu tmavší ;)

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!