Tajemný Ostrov – 2. Díl

On…zase se probouzí. Je vzhůru polámaný jako odhozená panenka. Vstává. Dýchá. Kouká kolem sebe. Kouká na sebe. Je to pořád on. Plný energie do nového dne. Neví, co ho bude čekat. Neví, co bude dělat. Neplánuje. Koná podle situace.

Koukl na poslední jiskru v ohni vzápětí na slunce. Podle slunce mu došlo, že je ráno. Optimista by řekl krásné slunné ráno. Pesimista by řekl, že jen hnusně svítí sluníčko do jeho bledé tváře. Tentokrát byl ten optimista. Ten krásný svit slunce mu dodal další energii byl připravený na všechno, alespoň si to myslel. Zvedl se a oprášil si svoje mírně špinavé kalhoty a šel se umýt pod ten menší vodopád u studánky. Když se umyl, šel se podívat po něčem k jídlu. Na snídani mu stačila houba, kterou našel poblíž, byl ještě pořád sytý z večeře. Sebral svůj kůrovitý deník a ryl co má v plánu a, co má již za sebou. Nikdo ho nenapadl, spal klidně, akorát byl z té země trochu rozlámaný. Vzápětí ho začala svědět ruka. Koukl na ten červený flek a usoudil že, ho večer bodl komár. Doufal, že to brzy přestane. Dlouze se zamyslel, jak by mohl udělat svůj přístřešek.

Šel do lesa na dříví, vzal si svoji kamennou sekeru a krumpáč, krumpáč kdyby náhodou narazil na nějaké to uhlí. Když měl už nejméně 64 polen, vrátil se. Udělal z toho menší laťky, aby toho bylo trochu více. Začal tedy podlahou, pak základy a po té se vrhl na zdi. Když to měl všechno hotové, vyrobil si žebřík, aby mohl vyšplhat nahoru a udělat střechu. Když měl hotovo slezl ze střechy a postavil se před svůj přístřešek nebo boudu…říkejte si tomu každý, jak chcete pro něj to byl výplod jeho holých rukou výplod jeho mozku. Byl na sebe hrdý. Náhle zafoukal slabší vítr a bouda se složila jak domino. Vybuchl vzteky. Došlo mu, že by to měl udělat z něčeho silnějšího než jen z plaňek. Zašel tedy opět na dříví. Tentokrát se vrátil ani sám nevěděl s kolika kusy dříví. Před ním byla ještě poslední fáze. Střecha. Vzal svůj žebřík, a opatrně vylezl nahoru. Začal stavět střechu. Když měl konečně hotovo, slezl zase dolu, a když udělal to, co potřeboval, udělal si ještě dveře, také ze dřeva. Dřevo byl jediný materiál se, kterým mohl plýtvat, jak chtěl.

Šel se podívat po nějaké ovci, aby si mohl udělat postel. Jedna noc na zemi mu bohatě stačila. Hledal docela dlouho. Už přicházela noc. Narychlo si udělal postel z vlny a dříví. Tentokrát ulehl do komfortu oproti včerejšku. Usnul…už zase spal.

Z deníku:

Den 2. Čas: Ráno

Já jsem vzhůru. Jsem naživu. Nevím zásluhou, čeho jsem, ale jsem rád. Jsem docela dost polámaný. A ten bodanec od komára taky není zrovna nejpříjemnější. Dneska už si konečně musím udělat přístřešek. Jedna noc na zemi mi stačila. To mi věřte.

Den 2. Čas: Odpoledne

Teď se vrhnu na stavbu přístřešku. Materiál mám, náladu mám, energii mám. S chutí do toho!

Den 2. Čas: Večer

Tak, přístřešek je hotov, a já si teď můžu jít lehnout do mojí zbrusu nové postele. Těším se. Po noci plné bolesti a komárů to bude příjemná změna. Dobrou noc

 

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!