Aragův deník III.

Omlouvám se za zpoždění se třetím dílem, ale měl jsem delší návštěvu.
Tenhle díl mi připadá o něco horší než předchozí, ale posouzení budenakonec na vás. Na dalších dílech jsem zatím moc nezapracoval. Spousta z vás jistě zná prokrastinaci a kdo nezná určitě umí alespoň používat internetové vyhledávače. No a prokrastinace (nebo něco jí velmi podobného) je můj velký problém. Možná bych potřeboval trochu popohnat, ale v okolí nemám nikoho kdo by tyto deníky četl.
A taky je o něco málo kratší. Došla inspirace.

A zpět k otázkám:
1. Kdybyste mohli, přidali byste se ke psaní tohoto deníku? (Pokud ano, dá se to domluvit)
2. Kdybych začal dělat Let’s play, namluvil by to někdo místo mne? Můj hlas se k tomu vážně nehodí (a ne, neuploaduju žádnou nahrávku svého hlasu. Všechny důkazy, že nějaký hlas vůbec mám jsem roztrhal, spálil a nechal rozfoukat ve větru)

Poznámka:
Normální text znamená popis skutečností ve hře a konání postavy.
Tučná kurzíva značí myšlenky postavy.
„Obyčejná kurzíva v uvozovkách“ značí to, co postava říká nahlas. 

Tento díl je věnován hráči LordF za jeho pomoc s mým „minidomkem“ :)
Jeho diamanty se opravdu hodily. Bohužel už došly. Tímto prosím o další :P

Znáš to – Pro dobrotu na žebrotu.

Den II. (Punching wood)

Svět zmizí a znova se začne objevovat. Hej! Co se to děje?!
„Světe! Zakazuju ti jen tak odcházet a přicházet bez vyzvání!“ zakřičím. Pak si teprve uvědomím, že venku před chvílí stálo několik Citronů. Citron. Není to moc přiléhavý název. Chtělo by to něco děsivějšího, čím bych mohl strašit náhodné kolemjdoucí. Jak se řekne anglicky strašidelný? Creepy! Tak tedy Creeper. Zelený ksindl se ksichtem jako po výbuchu vitaminové bomby. Asi má hypervitaminozu, jinak si tu barvu nedokážu vysvětlit. Vykouknu z domu. Nikde nic. Kdyby do sebe dostal ještě trochu dalších vitamínů, změnil by se na salát. Nedivím se, že má tak výbušnou povahu. Taky by mně štvalo vypadat jako Shrek.
Obejdu dům. Nikde žádný creeper ani žádné jiné potvorstvo. Zvláštní. Přísahal bych, že tady ještě před chvílí byli dva. Jdu se podívat ke kráteru. Nahlédnu dovnitř.
Díra
Poslední tři bloky hlíny. Ta příroda je tak štědrá. Seskočím dolů, seberu je a hned se zase vydrápu nahoru. Skončím přímo pod stromem. Něco se mi nezdá. podezřívavě si strom prohlédnu. Jakto, že stíny najednou nejsou hranaté?!…Má cenu se tím vůbec zabývat? Můžu být rád, že konečně alespoň jedna věc není hranatá. Tady jsou hranaté snad i koule! No bodejď by ne, když slunce má tvar pomeranče a pomeranč má tvar bedny s legem!
Začnu bušit pěstí do dalšího stromu. Konečně snad už dodělám tu střechu. Už mně nebaví spát pod širákem i ve chvíli kdy jsem uvnitř domu. Odšťouchám pár dalších krychliček dřeva a všimnu si houby.
Houba
No teda. Alespoň NĚCO tady nemá tvar pomeranče. Okamžitě houbu seberu. Možná se bude hodit. A kdyby ne, můžu být rád, že jsem našel něco, co je kulatější než samotný měsíc, který taky nebezpečně připomíná krabici lega. Došťouchám strom a vrátím se do domu. Po cestě pozasazuju pár stromků. V krabici (kterou jsem originálně nazval „pracovní stůl“), si nadělám zbytek dřeva a dokončím strop a podlahu. Prohlédnu si seznam věcí, které bych si mohl vyrobit. Ha! Dřevěné dveře! Konečně mám něco proti creeperům. Pokud to jednoduše neodbouchnou. Sestavím podle návodu dveře a jdu je položit. Položím je zevnitř na blok přímo před sebou. Dveře se natočí směrem ke mně.
Dveře
No tak to teda ne! Žádné dveře mi nebudou omezovat můj životní prostor! Zamračím se a po chvíli se mi je podaží rozšťouchat bez toho, abych je otevřel. Tentokrát mně nenapálíte! Vylezu ven a zasadím dveře zvenku. Tentokrát správně. Kdo by to byl řekl, že pro život tady v téhle hranatým bohem zapomenuté pustině bude třeba maturita na obyčejné zasazení dveří. Kouknu na nebe. Hm, poledne. Asi si dám siestu. Odpočinku není nikdy dost. Zvlášť když v noci se to tady hemží citrony! Pomalu zapluju do domu a sednu si na podlahu. Pohodlné asi jako hřebíková rakev.

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!