Manyho deník, díl 1 + nakousnutí 2 dílu

Manyho deník

Zápis první  – Ztracen v neznámu

Probudil jsem se na nějakém ostrově, možná v tom má prsty doktor Blbounštajn. Nemohu si vzpomenout, co se vůbec stalo a jak jsem se tu ocitnul. Jediné co mi na sobě zbylo, jsou roztrhané džíny, v kapse malý kus uhlí, kterým mimochodem zapisuji tento deník a kus … kus čeho si, co nejsem schopný popsat, ale vydává to extrémně nechutný zápach. Radši jsem se toho zbavil, nechci na sebe zatím upozorňovat, nejprve musím obhlédnout okolí. Po pár minutách jsem zjistil, že jsem musel být přenesen do jiného vesmíru, možná se mi to jen zdá, nebo jsem v něčí zmagořené hlavě. Vše je tu totiž z kostek, jako bych si hrál doma s legem. Hlína vypadá jako hlína, ale je ve tvaru kostky, dřevo vypadá jako dřevo, ale je ve tvaru kostky … Ovšem, líbí se mi tu, ještě zjistit, jestli zde existuje nějaká civilizace a jak je vyspělá.  Po několika hodinách bádání po okolní krajině, jsem narazil na nejrůznější zvířata, překvapivě podobná těm, co žijí na Zeměkouli – prasata, slepice, krávy, ryby, vlci, něco podobné chobotnici atd…

Po velkém dumání ve své hlavě jsem se rozhodl umlátit několik nalezených krav holýma rukama. Když se už přestaly jejich mrtvoly na zemi třepat, stáhl je z kůže a pomocí pár pružných větviček jsem jednotlivé kousky kůže spojil dohromady do tvaru baťohu.

Poblíž jsem našel i nějakou jeskyňku. Postavil jsem si v ní menší přístřešek ze dřeva, které jsem natěžil, ruce už mám naprosto dokrvácené. Díky bohu, že se mi podařilo vyrobit si základní nástroje na těžení materiálů. Z natěženého kamene, jsem si své nástroje zdokonalil a vyrobil si i meč, ať ty zvířata nemusím mlátit hlava nehlava.

Zápis druhý – Blíží se noc

Před západem slunce, jsem ještě stihl zabít nějaké ovce a z jejich vlny si vyrobit něco, co se velmi vzdáleně podobá madraci. Musel jsem si to rychle opřít o pár dřevených prken, protože mě zaujaly postavy pohybující se venku. Bleskově jsem vyběhl ven a snažil se s nimi komunikovat, a výsledek? Mám ukousnutou část mého ucha, poškrábaný obličej a pár monoklů na těle. Ty postavy venku nebyli lidé, ale monstra. Nikdy jsem na zombie nevěřil, ale teď už věřím, v tomto světě je možné všechno.

A co mají sakra znamenat ty vybuchující příšery, zdá se, že v sobě mají výbušninu a explodují, jakmile se k nim někdo přiblíží. A k tomu ještě dlouhé černé příšery, co mi ukradly část mého vybavení, doufám, že to nezní moc rasisticky.

Rychle jsem zpátky zaběhl do svého přístřešku, zabarikádoval vstup a lehl si.

Můžu jen doufat, že zítřejší den budu mít hlavu ještě na svém místě.

Přihlásit se...

Zapomenutéheslo ?

Registruj se u nás!